Thajsko patri mezi ty zeme, ve kterych vetsina lidi uznava budhismus a Vanoce jsou krestansky svatek, tudis tady nemaji velkou tradici. Ale protoze Thajci neradi zustavaji pozadu, tak se snazi byt otevreni k prijimani novych svatku. Proto jsou ve vanocnich dnech nakupni centra bohate vyzdobena znamymi motivy jako stromky, sane se soby, Santy Klausy i casto vidime napriklad umely snih, coz pusobi komicky ve 30 stupnich. Bylo pro me dost tezke uvedomit si, ze tohle jsou opravdu Vanoce. Ja jsem je stravila v severovychodnim Thajsku v Ubonu spolu s dalsimi vymennymi studenty z Italie, Svycarska a USA, takze jsme si udelali aspon trochu vlastni verzi Vanoc. Rodice je
dne Italky ji poslali malinky umely stromecek a tancovaciho Santu, takze to byla nase vyzdoba. Snazili jsme se vytvorit neco podobneho cukrovi, ale bezna domacnost tady nema troubu, takze jsme meli trochu omezene moznosti. Libilo se mi ale, ze jsme zpivali koledy v ruznych jazycich a porovnavali, jak slavime v nasich zemich. Nemeli jsme zadne prazdniny, cely tyden jsme chodili do skoly, ikdyz na Stedry den jsme nastesti nemuseli, ale mistni studenti museli. Vice se tu ale slavi Novy rok, podle thajskeho kalendare nastal ted rok 2554. Rodina a kamaradi si davaji darky a vetsinou maji spolecnou veceri a o pulnoci byl krasny ohnostroj nad jezerem uprostred meho mesta. Skola byla dva dny zavrena, takze jsem jela s mou hostitelskou rodinou do Bangkoku za dalsi
mi pribuznymi. Nakupovali jsme v obrovske trznici, kde se dalo najit vsechno pres obleceni, jidlo az po domaci mazlicky. Vecer jsme stravili v nemecke pivnici, kde jsme videli mnoho tanecnich vystoupeni a slyseli ruzne zpevaky. Docela mi chybela ta ceska atmosfera Vanoc, zasnezene krajiny, vune borovicek a cukrovi, koukani na pohadky, ale zase jsem poznala neco jineho, naprosto jedinecneho a neopakovatelneho.
Thajsko patri mezi ty zeme, ve kterych vetsina lidi uznava budhismus a Vanoce jsou krestansky svatek, tudis tady nemaji velkou tradici. Ale protoze Thajci neradi zustavaji pozadu, tak se snazi byt otevreni k prijimani novych svatku. Proto jsou ve vanocnich dnech nakupni centra bohate vyzdobena znamymi motivy jako stromky, sane se soby, Santy Klausy i casto vidime napriklad umely snih, coz pusobi komicky ve 30 stupnich. Bylo pro me dost tezke uvedomit si, ze tohle jsou opravdu Vanoce. Ja jsem je stravila v severovychodnim Thajsku v Ubonu spolu s dalsimi vymennymi studenty z Italie, Svycarska a USA, takze jsme si udelali aspon trochu vlastni verzi Vanoc. Rodice je
dne Italky ji poslali malinky umely stromecek a tancovaciho Santu, takze to byla nase vyzdoba. Snazili jsme se vytvorit neco podobneho cukrovi, ale bezna domacnost tady nema troubu, takze jsme meli trochu omezene moznosti. Libilo se mi ale, ze jsme zpivali koledy v ruznych jazycich a porovnavali, jak slavime v nasich zemich. Nemeli jsme zadne prazdniny, cely tyden jsme chodili do skoly, ikdyz na Stedry den jsme nastesti nemuseli, ale mistni studenti museli. Vice se tu ale slavi Novy rok, podle thajskeho kalendare nastal ted rok 2554. Rodina a kamaradi si davaji darky a vetsinou maji spolecnou veceri a o pulnoci byl krasny ohnostroj nad jezerem uprostred meho mesta. Skola byla dva dny zavrena, takze jsem jela s mou hostitelskou rodinou do Bangkoku za dalsimi pribuznymi. Nakupovali jsme v obrovske trznici, kde se dalo najit vsechno pres obleceni, jidlo az po domaci mazlicky. Vecer jsme stravili v nemecke pivnici, kde jsme videli mnoho tanecnich vystoupeni a slyseli ruzne zpevaky. Docela mi chybela ta ceska atmosfera Vanoc, zasnezene krajiny, vune borovicek a cukrovi, koukani na pohadky, ale zase jsem poznala neco jineho, naprosto jedinecneho a neopakovatelneho.
Žádné komentáře:
Okomentovat