Independent travel

Konecne jsme po roce vyjely za dobrodruzstvim na vlastni triko bez doprovodu nekoho z rodiny, skoly ci AFS. Celou dobu jsem cestovala s kamaradkou ze Svycarska, chvili s dalsi z Nemecka, ale na ruznych mistech jsme se schazely s ostatnimi vymennymi studenty, protoze vetsina lidi mirila na ta stejna turisticka letoviska. Zacaly jsme v narodnim parku Khao Yai 3 hodiny na sever od Bangkoku, kde jsme si v nasem guesthausu koupili vylet do dzungle s pruvodcem. Umel velmi dobre anglicky, takze jsme se dozvedely mnoho zajmavych veci a take jsme si mohly vyzkouset, jake to je mit na ruce ci hlave ruzne zvirata jako skorpiona, tarantuli a dalsi nevim jak se jmenuji. Take jsme se koupali v naprosto krystalovem jezirku uz za tmy a kolem nas litalo mnoho svetlusek. Nejvetsi zazitek pro nas bylo ale pozorovani 2 milionu netopyru, jak pri zapadu slunce vyletaji z jeskyne hledat potravu a vytvari cernou vlnu pres celou oblohu. Pak jsme se vratily zpet do Bangkoku na jednu noc, prespaly jsme v hostelu pobliz Khao San Road, nejznamejsi ulice pro bagpackery nebo cesky batuzkare. V teto ulici je jeden cizinec vedle druheho, je velmi jednoduche se seznamit s ostatnimi cestovateli a vsichni si radi vykladaji zazitky z cest a kam dale miri a jaka mista by doporucili ostatnim. Dokonce jsme tam nahodou narazily na dalsi dve skupiny AFS Italu a Belgicanu. Take se tam najde velmi levne obleceni, suvenyry, thajske speciality, my jsme jedly ve vegetarianske restauraci May Kaidee, ktera je znama po celem svete svymi vegetarianskymi recepty. Musim rict, ze polevka z kokosoveho mleka se zeleninou a tofu bylo nejlepsi jidlo v mem zivote. Dale jsme jely nocnim autobusem na jih a rano trajektem na Ko Samui. Meli jsme krasne bungalovy primo na plazi s bilym piskem, kolem uzasne palmy a nedaleko do centra s ruznymi obchody, restauracemi s jidly z ruznych zemi atd. Akorat kdyz jsme se chtely koupat, tak jsme zjistily, ze tam jsou ostre kaminky, takze jsme musely jit kus po plazi dal, kde byl lepsi pristup do vody. Touto cestou bylo poznat, ze zde byly pred dvema tydny zaplavy, protoze nektere resorty na plazi byly uzavrene, lehce poborene bungalovy a take voda vzala lavku. Nastesti nas ale mistni pretahli malickou vratkou lodkou na provaze, abychom to nemusely obchazet. Take jsme nasly na plazi mrtveho pulmetroveho rejnoka, ale bohuzel jsme s sebou nemely fotak. Take jsme tady na plazi slavily me 18 narozeniny, koupily jsme napriklad male dorty a navzajem si je obtiskly do oblicene a dalsi blbosti. Take jsme se seznamily s parem z Walesu, kteri pak slavili s nami a vsechny jsme si je zamilovaly. Dale jsme prejeli na opacnou stranu Malajskeho poloostrova k Andamanskemu mori do mesta Krabi. Tam nas privitala uzasna dlouha plaz s bilym piskem, pruzracne more a vysoko vycnivajici ostrovy z vody. Narazily jsme tu nahodou na dalsi skupinu Italu, Belgicanu, Nemcu a tak jsme pak take podnikli spolecne vylet na 4 ostrovy se snorchlovanim a slunenim na podle me nejkrasnejsich plazich sveta. Take jsme si uzivali thajskych specialit jako zelene kari s ryzi, jeste ted, kdyz si na to vzpomenu, tak se mi sbihaji sliny. Kdyz jsme lezeli na plazi, tak kazdou chvili nekdo prisel s nabidkou masaze, manikury, pedikury nebo kdyz jsme se prochazeli, tak na nas casto pokrikovali jestli chceme tuk tuk nebo jestli si nechceme koupit oblek na miru. Kdyz jsme nasli tricko s napisem v prekladu "Nechci zadnou zas***ou masaz, tuk tuk ani oblek, tak jsme se museli smat." Nakonec jsme si ale take dosli na olejovou masaz, coz byl poradny zazitek. Dale jsme pokracovali na Ko Phi Phi, asi nejznamejsi ostrovy Thajska, kde jsme se sesli jeste s dalsimi vymennymi studenty. Uzivali jsme si posledni dny na uzasne plazi a premysleli o nasem roce, co jsme se naucili, jak jsme se zmenili a tak. Podivali jsme se take na znamy zaliv Maya Bay z filmu The Beach, kde hral Leonardo DiCaprio. A pak nas cekala uz jen cesta trajektem zpet do Krabi, nocnim autobusem do Bangkoku a domu.

Dalsi AFS akce- meditace a elephant camp

Tak uz mame za sebou dalsi "obohacovaci" soustredeni pro vsechny. Konalo se na severu v druhem nejvetsim meste Thajska Chiang Mai. S ostatnimi studenty z jihu a stredniho Thajska jsme se sesli v Bangkoku a jeli vsichni spolu autobusem az na misto, kde jsme potkali zbytek. Opet jsme byli ubytovani v krasnem hotelu nedaleko od centra. Jeden den jsme stravili rozebiranim naseho roku, pripadnych problemu v rodinach, skole, hodne lidi zminovalo, ze ma problem s adviserem, ze treba temer neumi anglicky nebo ma mene informaci nez sam student nebo prilis kontroluje vse, co student dela. Take jsme resili plany na velke prazdniny, ktere pro nas jsou cele posledni tri mesice pobytu. Dalsi dny pro nas AFS pripravilo vylety do okoli jako na horu Doi Suthep, kde je na vrchu nadherny chram nebo jsme meli rozchod na vecernim trhu, abysme mohli nakoupit suvenyry. Jeden den jsme stravili v centru dobrodruzstvi, takze jsme jezdili na bambusovem voru, na slonech dzungli a pak ve vozech tazenych voly. Take nas vzali do luxusni restaurace, kde nam u jidla predvadeli ruzne tanecni predstaveni. Vsechny dny jsme si uzili, protoze jsme se po dlouhe dobe videli se vsemi kamarady a pribyly nam dalsi zajimave zazitky. Ja a ostatni, kteri po tomto soustredeni pokracovali na 10denni kurz meditaci take v Chiang Mai, jsme si nasli na jednu noc hostel, protoze do chramu jsme museli prijet az dalsi den. Tam se nas 9 lidi ujal jeden mnich, vyplnili jsme vsechny potrebne dokumenty a ubytoval nas. Kazdy jsme meli velky pokoj jenom pro sebe, protoze se snazil omezit, abychom po nocich drbali. Rano nam vysvetlil, jak to tam chodi, kazdy den bychom meli vstavat ve 4 a jit meditovat, v 6 snidane a pak opet meditovat, v pul 11 obed a zbytek dne opet meditovat, akorat v 5 jsme si mohli dojit pro polivku, ale vecere se nepodavala a spat v 10. Kazdy den jsme se take setkavali po jednom s ucitelkou, takze jsme se ji mohli sverit, co nam behem meditace dela problem a ona se nam vzdy snazila s usmevem pomoct. Jakoby z ni uplne vyzarovala moudrost a spokojenost. Mnich nam vysvetlil, ze budeme meditovat nejdrive 15 minut chodit uplne pomalym krokem a rikat se v hlave leva, prava a pak 15 minut sedet a soustredit se na nadech a vydech. Kdyz budeme necim vyruseni, musime jen oznacit druh vyruseni, napriklad slyseni, mysleni nebo videni a prijmout tu skutecnost, ale nechat ji jit a nezabivat a rozpitvavat. Kazdy den jsme pak prodlouzili dobu stridani techto dvou kroku o 5 minut, takze na konci jsme 50 minut chodili a 50 minut sedeli. Ucitelce jsme vzdy nahlasili kolik hodin se nam podarilo ten den udelat, vetsinou kolem 8 hodin cisteho casu. Bylo to pomerne narocne, obcas jsem si pripadala vycerpana, ale obcas, kdyz se mi darilo uplne vypnout hlavu aspon na chvili, tak mi to zase dodavalo hodne energie. Kazdy z nas to tam ale vnimal uplne jinak, pro me atmosfera klidu celeho arealu byla velmi prijemna a nevadilo mi, ze temer nemluvime, pri jidle take nepadlo temer ani slovo, ale nektere kamaradky tato omezeni nesly tezko. 2 z nich odjely drive, protoze v celem tomto kurzu nenasly zadny smysl. Ja jsem rada, ze jsem mela tuto prilezitost a doufam, ze nekdy v budoucnu se k tomu vratim. Dalsi AFS aktivita byla 3denni kurz starani se o slony. Tam jsme nakonec jeli jen 4 lidi a prestoze jsme meli jina ocekavani, tak jsme radi za ty zazitky, ktere mame. Predpokladala jsem, ze se nas tam nekdo ujme, a ze budou mit nejake plany pro nas dopredu, kdyz jsme si za to zaplatili, ale opak byl pravdou, jenom nas dovedli do arealu a rekli, ze se muzeme ucastnit show se slony nebo se projit po okoli. Tak jsme si prohledli obchudky se suvenyry a cekali na show, pri ktere jsme si meli lehnout na zem a slon nas prekracoval a nebo nam polozil nohu na zadek a lehce houpal ze strany na stranu. Pak nam mahuti pomohli se vyskrabat na slona a sedeli jsme primo za hlavou, ale za nami i mahut, ktery korigoval slona. Tato projizdka byla sice kratka, ale skvela, poprve jsem doopravdy citila, jak se tento uzasny tvor pohybuje, dycha. Pote to ale vypadalo, ze se nam vice venovat nikdo nechysta, ja se zeptala jestli se budeme moct koupat se slonama, cistit je, ucit se, jak na ne nalest sam a bylo mi receno, ze po dalsi show budou mit cas, ale ze ted neprsi, takze neni voda, takze koupani nebude. Zase jsme nemeli poradne co delat, ale odpoledne prisel jeden mahut, jestli pojedem s nim k rece, tak my ze urcite radi. Tam jsme samozrejme videli, jak se koupou sloni a voda tam zahy je. Tak se ptam podruhe, jestli se budeme moct koupat se slonama. Neco tam na sebe pokrikuji a nakonec, ze muzeme. Akorat ja a jeden Nemec jsme se odvazili do te celkem spinave vody v normalnim obleceni. Uprostred na nas cekali 3 sloni a 2 mahutove, kteri s nima take jen blbnuli a na nas take zacali cakat a pak nam pomohli vylest na sloniky. Ten muj se porad tak vrtel, kdyz jsem na nej splhala, takze jsem take trochu prepadla do vody, ale za chvilku jsem na nem byla a ruzne se prochazel po rece, ja na nem mohla sedet, lezet a obimat ho rukama nohama a musim priznat, ze tohle byl naprosto dokonaly zazitek. Nemka a Svycarka zacaly zavidet a take sem nakonec vlezly. Pak mi mahut rekla, abych prelezla z jednoho slona na druhyho a oni se zrovna pak zacali od sebe oddalovat, nastesti jeho povely na ne platily, takze jsem mohla v klidu prelist. Kdyz si sloni chteli sednout nebo se ponorit, tak byli tak hluboko, ze jsem na nich treba i stala nebo chvili plavala a pak si na ne zas vlezla. Vubec se mi nezdali nebezpecni, spise jako hrave deti. Dalsi den se nas opet hned tak nekdo neujal, cekali jsme cely den, videli jsme tu stejnou show uz potreti, ale nakonec nas zase vzali k rece a koupani se opakovalo, takze si to trochu vyzehlili. Posledni den uz v poledne nas dobrovolnik AFS odvezl do Surinu, kde jsme meli zbytek dne volno, takze jsme napriklad hrali bowling a pote jsme vzali autobus pres noc zpet do Bangkoku. Takto luxusnim autobusem jsem nikdy nejela, sedacky se daly temer uplne polozit, sluchatka byla zabudovana v operadle a mohli jsme si nastavit jakou hudbu chceme, hlasitost nebo televizi. V operadle bylo take neco, co se hybalo a ja to vyuzivala jako masaz, ale nevime jiste, jestli to nebylo, aby si kazdy nastavil, jestli chce vyplnit prostor mezi zady a sedackou vice ci mene. Dostali jsme take dzus, susenky, toasty atd. Velmi casne rano na nadrazi v Bangkoku jsme potkali skupinku dalsich AFS Nemcu, kteri byli v Laosu a rikali jsme si, jaka to neni nahoda a za pul hodiny pote dalsi skupinku nasich Italu, takze je videt, ze nikdo z AFS nesedi o prazdninach doma.

9 mesicu v Thajsku aneb co mi nejvic chybi

Muzu rict, ze za 9 mesicu uz Thajsko beru jako druhy domov, sice bych tu navzdy zit nechtela, ale za tak dlouhou dobu se naucite prijmout temer vsechno za sve i v takto opravdu odlisne kulture. Dokonce jsem se naucila koukat jinyma ocima na thajsky humor, ale porad mi neprijde uplne vtipne, ze mi temer vsichni rikaji hned po seznameni, ze jsem tlusta ikdyz to nemysli jako urazku. Ale to, ze jsem krasna, protoze jsem bila, se lepe posloucha. Naucila jsem se ale uz podobnym stylem si delat srandu z ostatnich a zapojit se do jejich stylu zabavy. Ze vseho nejvice mi asi chybi svoboda, protoze jsou docela omezene moznosti, co muzu delat ve volnem case. Je docela narocne najit nejakou aktivitu a jeste nekoho, kdo se k vam prida a popripade, kdo vas pak odveze domu. Mestska doprava neexistuje, da se akorat vzit taxik nebo motorka, ale za tmy nesmim pouzivat ani jedno, takze jsem vetsinou v 6 vecer doma. Chybi mi se prochazet klidnym tichym mestem bez aut a mraku motorek, historickymi ulickami a hlavne nejvice prirodou. Tady nas nekdo musi odvest do narodniho parku, pokud chceme aspon nejaky kontakt s normalnim lesem. Nemuzu jen tak vybehnout ven do prirody, kolem mesta jsou jenom plantaze s ovocem nebo nepruchodne krovi, tam opravdu nikdo nechodi, to muzu videt jen kdyz kolem projizdime. Zato kdyz me nekdo vezme na vylet k mori, tak je uzasne se prochazet po dlouhe piscite plazi, ale porad jsem zavisla na tom, kdy bude mit nekdo jiny cas me tam vzit. Uz se tesim na vsechny akce s ceskymi kamarady, az budu ve skupine lidi a vsichni budou mluvit mym jazykem, az se budu moct vratit vecer v kolik hodin chci a pesky. Thajci travi vetsinu casu vecer u televize a pocitace, takze si akorat muzem psat, coz me za chvili prestane bavit, protoze se ptaji vzdy na to same, jestli jsem uz jedla nebo sprchovala a v kolik pujdu spat. Musim take aspon trochu zminit jidlo, protoze to je urcite oblibene tema vsech. Uz mi temer nevadi jist ryzi nekdy trikrat denne. Prestoze jsem si zamilovala thajske speciality jako salat z papaji nebo omacku z kokosoveho mleka s houbami a zeleninou, smazenou ryzi s vejcem a zeleninou nebo nudle v polevce, nemuzu se dockat na obycejny tmavy chleba se syrem a vsechna mamincina jidla. Nejradsi tady jim v restauraci MK, ktera je tu velmi popularni. Uprostred stolu je varic a hrnec a objedname jakou chceme zeleninu, maso, houby, nudle a nahazeme to dovnitr a pak si to kazdy lovi do misky a ji hulkama a namaci do nejlepsi omacky. Asi by znelo divne, kdybych rekla, ze se tesim domu na uceni, ale trochu na tom pravdy je, protoze tady jsem temer vypnula mozek na cely rok, protoze se po me ve skole nikdy nic nechtelo a pri predmetech jako kresleni a tanec jsem ho take nepotrebovala, maximalne u uceni novych thajskych slovicek. Takze budu docela rada znovu v nejake opravdove hodine, kde rozumim o cem je rec. Jsem ale vdecna za vsechny zazitky a zkusenosti, ktere jsem doposud ziskala a prestoze mi dost veci chybi, uzivam si naplno kazdy den tady.

Recept na thajsky film

Uz jsem videla mnoho novych thajskych filmu a musim rict, ze je par motivu, ktere se stale opakuji. Nejcastejsi druh filmu je komedie, casto se ale misi s hororem nebo romanem. Obcas se mi zda, ze vsechny thajske filmy by mohly byt spise parodie na normalni filmy. Abyste tady zaujali divaky, musi film byt zdramatizovan, promo vyhrocen do nejkrajnejsich situaci, takze kdyz si myslite, ze uz nic horsiho neprijde, tak se budete jeste divit. Herci se chovaji obcas jako deti, maji vetsinou strojene a nerealne chovani. Kazdy ma po ruce zbran, takze i v bezne komedii se muze par lidi potrilet, aby neschazela akcnost. Facka a mlaceni, ktere konci spoustou krve take neni vyjimnou. Nebo naprosto hloupe nehody jako pri prestrelce upadnuti na klacek. Hlavnim tematem je ale stejne laska, ktera nema hranic, casto jsou lide ale tak stidlivi, ze svou lasku vubec nevyznaji nebo si to pokazi nejakou naprosto hloupou hadkou a trva jim leta, nez se usmiri. Casto jeden z paru odjizdi do zahranici a po mnoha letech se jak jinak nez daji dohromady. Narozdil od nasich filmu je tady caste, ze za zivot miluji jen jednoho cloveka, nekdy jiz od zakladni skoly. Romanticke sceny se naprosto lisi od nasich, Thajci se jen vyjimecne dotykaji, natoz na verejnosti. Casto na sebe nahodou upadnou a pak si uprene hledi do oci za doprovodu dojemne hudby nebo kdyz jedou na motorce, tak se slecna lehce prituli, maximalne muzeme videt pusu na tvar na konci filmu. Nevera se take objevuje jako hlavni zapletka, vetsinou zena podvede muze s mladsim a jsou za to pak velmi tvrde potrestani. Je bezne, ze dospele slecny jeste s nikym nechodily a pro sveho idola dokazi udelat nejsilenejsi veci, take zde casto vystupuji namyslene slecinky, ktere se zajimaji jen o vlastni krasu a klidne lzou, aby si ziskaly pozornost mladiku. Film take casto zpestri par ladyboyu, kteri taktez uhani pohledne hochy. Dokonce jeden chudak se to dozvedel az pri svatebni noci, ze jeho zena ma penis. Dalsim motivem jsou duchove, kteri se vzrodi casto napriklad z tela cloveka, ktery se utopil. Na konci ho ale vetsinou nekdo vysvobodi a muze odejit na porad. Casto jsou soucasti komedii mnichove a Thajci si delaji srandu z toho, ze se nesmi dotknout zeny, ani napriklad kdyz visi mnich z letadla a zena mu natahuje ruku na pomoc. Thajci take radi zapojuji jine staty do deje, objevuji se nelegalni organizace na prevoz zbrani, zvirat na jidlo, vakciny na nejakou nemoc. Nebo se obcas objevuji zeny, ktere si vezmou cizince nebo s nim jen maji dite. Take si delaji srandu z Thajcu, kdyz mluvi anglicky a prehnane se snazi mit tu pravou vyslovnost. Existuje par hercu, kteri se objevuji v temer kazde nove komedii, jako napriklad muj oblibeny Koty, ktery temer vzdy stvarnuje hloupeho tloustika, ale s dobrym srdcem. Sice napriklad veze zraneneho do nemocnice, ale cestou jeste prejede dalsi holku, ale nakonec z nich jsou nejlepsi pratele. Ale zahral si jiz take slecnu, ktera se zamilovala do ducha. Nekdy ma jen vedlejsi roli, ale film tak prilaka vice divaku. Me se asi nejvice libila komedie o zajezdu do Jizni Korey. Pokud chcete, da se na tento film podivat online s anglickymi titulky, pod timto videem najdete odkazy primo na film. http://www.youtube.com/watch?v=Q38quxlpXdw

Anglicky tabor

Jedna z nejlepsi akci, kterou porada kazda skola je anglicky tabor. Celkem asi 90 deti a asi 15 ucitelu, z toho kolem 10 zahranicnich, nas odjelo na 3 dny k mori. Nazev tabora byl Ohrozena zvirata a vsichni jsme byli rozdeleni do tymu presentujici jedno zvire a snazili jsme se ziskavat co nejvice bodu pro nas tym. Prvni soutez byla nacvicit tanec na taborovou pisnicku Colours of the wind, do toho jsme se docela zabrali a muj tym vyhral. Pote mel kazdy zahranicni ucitel stanoviste, kde nas seznamil s ohrozenym zviretem a co delat, abysme zabranili vyhynuti. Deti ale casto nemely tuseni, co ucitel rika, protoze jejich uroven anglictiny je velmi nizka, takze jsem se nekdy aspon pokousela thajsky vysvetlit o cem je rec. Dalsi souteze byly v proslovu, pote miss tabora, v tanci nebo zpevu a kazdy tym vyslal sve zastupce. Me tak trochu donutili, abych se ucastnila souteze miss, ale jelikoz jsem s sebou nemela zadny saty, tak jsem pouzila akorat ruzovou prikryvku z postele, omotala kolem sebe a privevnila paskem. Museli jsme zodpovedet ctyri otazky, a tak jsme si pripravila odpovedi aspon pro pobaveni ostatnich ucitelu. Napriklad, jak jsem prispela k prubehu tohoto tabora, tak nejdriv rikam, ze snedenim vsech susenek kamaradum, ale pak teda doplnim, ze s prekladanim atd. Nebo proc bych zrovna ja mela byt miss tabora, tak povidam, ze by to nemelo byt kvuli tomu, ze moje kuze je tak bila, ze mam oci modre a hnede vlasy (Thajci toto povazuji za ideal krasy), ale ze je dulezitejsi, kdo jsem uvnitr. Pro ostatni soutezici bylo pomerne tezke jen zodpovedet otazky, casto koukali na tahak a pri soutezi v proslovu to cetli vsichni, teda spis vykoktavali. Nejsou zvykly mluvit pred tolika lidma, takze to pro ne byl velky zazitek. Zastupkyne naseho tymu nervozitou selhala, ze se ji rozklepal hlas a ruce, ze ani nedokazala cist, tak jsem za ni vylitla na podium a septala ji do ucha, co ma rict. Vsadim se, ze by v tu chvili zopakovala klidne, ze je vodni slon a to je uz co rict. Po soutezich jsme provedli budhisticky obrad, zajimave, vsichni opakuji nejaka slova, ruce sepjate pred hrudi, ale takovou dobu sedet na zemi nehnute, je pro me nadlidsky vykon, uz jsem si myslela, ze mi upadnou nohy. Posledni den, byla soutez ve zpivani taborove pisne a pak jsme meli exkurzi na sadkach, videli jsme ruzne rybicky stylu "Nemo" a malinke morske koniky. Pak nasledovala prochazka skrz mangrove les, ktery roste ve vode na hranici more a pevniny. Na korenech pobihalo mnoho krabu a posledni zastavka byla v muzeu podmorskeho sveta. Tento tabor jsem si moc uzila a tim, ze jsme byli s kamaradama spolu ve dne v noci, tak nam to pomohlo odstranit jakoukoliv kulturni ci jazykovou barieru.

Vyrazne vune na kazdem rohu

Narazila jsem na mnoho zajimavych prijemnych i docela odpornych vuni. Rekneme jenom takova prochazka trhem pripravuje pro muj nos mnoho prekvapeni. Kdyz prochazim kolem stanku s kvetinami, vsude kolem se line nadherna sladka vune jasminu. Nebo ucitim smazene banany, kterym se tezko odolava. Kdyz pokracuji v ceste, objevi se "puch" cerstveho masa, vyskladane venku na stole, tyto stanky radeji obchazim obloukem. Rekla bych, ze na trhu se misi jedna vune pres druhou, protoze je jeden stanek vedle druheho. Obcas prijemne potesi vune vonnych tycinek, ktere patri k budhistickym obradum. Take casto ucitim smazeny olej, protoze na ulici se nepretrzite vari a kdyz se neco vyleje na zem, tak to neni takovy problem. Ovoce s nejvyraznejsim "smradem" je durian, kazdy Thajec se me pta, jestli mi chutna a voni, protoze oni ho maji radi, ale maloktery cizinec oceni tuto specifickou chut pripominajici podle me hovinko. Zkusila jsem ho ochutnat jen jednou a stacilo, akorat cipsy jsou docela dobre. Dalsi vune, na ktere jsem trochu zavisla, pochazi z tycinky, kterou Thajci pouzivaji, kdyz maji rymu, strci si ji do nosu a vdechuji mentol. Ve filmech si z toho obcas delaji srandu, takze muzete videt lidi, kterym neco trci z nosu. Take dokonce jedna trida ve skole ma specifickou vuni a nebo miluji vuni mydla v obchodnim dome. Nikdy nemuzu vedet, kdy me nejaka dalsi zase prekvapi.

Strach z duchu, jesterek, vody a slunce

Tady jsem povazovana za velmi odvaznou, jelikoz se popravde receno niceho obvzlast nebojim. Byla jsem prekvapena, kolika veci se Thajci boji. Vsichni lide veri na duchy a nejen holky z nich maji panickou hruzu. Ze by sli vecer nekde sami nepripada v uvahu, kvuli tomu, ze vsude cihaji duchove. Kdyz jsem se ptala kamaradu, jestli je uz nekdy doopravdy videli, tak pry ne, ale ze jejich rodice nebo prarodice znaji nekoho, kdo je videl. Take se nekteri lide boji spat sami, takze je bezne, ze spi cela rodina v jedne mistnosti. Kdyz jsem rekla, ze bych chtela videt, jak vypada duch, mysleli si, ze jsem se asi zblaznila. Take v thajskych hororech vystupuje mnoho druhu duchu, ale pro Evropany se to spise podoba parodii na horor, protoze vsechny reakce jsou prehnane a nepusobi to ani strasidelne. Presto kdyz jsme byli v kine, jedna kamaradka se drzela zuby nehty druhe kamaradky a casto se ozyvalo jeceni hruzou celym salem. Me se chtelo spis smat. Dalci vec, ktere se thajci boji nejvice jsou jesterky. Vypadaji jako ty nase, arokat tady je muzete videt obcas vsude mozne po stenach ve skole, doma a take v koupelne. Jeste jsem snad nenasla nikoho, kdo by se jich nestitil. Hodne lidi se take boji vsech ostatnich zvirat. Malokdo by ocekaval, ze kdyz mistni bydli u tak krasneho more, ze se budou bat vody. Pravdou ale je, ze vetsina lidi ma obrovsky strach z vody. Moje hostitelska teta mi rikala, ze nikdy nebyla na ostrove kousek od meho mesta jen kvuli tomu, ze se na nej musi jet lodi, a ze se boji vody, protoze neumi plavat. Zatimco Evropane by si v teto tropicke zemi vychutnavali slunicko, Thajci na nej temer nechodi a kdyz musi, casto si oblekaji mikiny ci nosi destniky, protoze se boji toho, ze se opali. Moda je byt bily jako syr, takze mi aspon vsichni zavidi.