K me rodine jsem prisla zajimavou cestou. Jeste nez jsem odjela do Thajska jsem si chtela psat s nejakymi Thajci, kteri studuji v Ceske republice s AFS. Domluvila jsem se, ze se s jednou Thajkou sejdu a ona vzala jeste jednu jeji kamaradku. Pomohly mi odpovedet vsechny otazky a pekne jsme si popovidaly a porovnavaly obe zeme. Jelikoz jsem v te dobe stale nemela hostitelskou rodinu, zeptala jsem se jedne jestli bych nemohla bydlet u ni doma. Poprve jsem to myslela spise ze srandy, ale ona to vzala vazne. Pak jsme si psaly znovu, zeptala se rodicu a zanedlouho bylo jasno, ze budu bydlet u ni. Ted tedy ziji s rodici a jednou sestrou. Mame pekny dum spise zapadniho typu na okraji mesta Chanthaburi. Moje rodina je ale hodne rozvetvena, hned ve vedlejsi ulici bydli babicka, teta, strejda, sestrenice a v dalsi ulici dalsi dva domy s dalsimi pribuznymi. S moji rodinou netravim zas tak moc casu, sestra se musi hodne ucit, protoze pristi rok zacne studovat na universite, takze casto jezdi do Bangkoku. Moji rodice hodne pracuji a doma se vetsinou jenom koukaji na televizi. Casto ale jdeme spolecne na veceri, narozeniny nebo jine svatky slavime pouze spolecnou veceri nebo pripadne jeste koupenym dortem. S mymi rodici mluvim spise thajsky, protoze anglicky umi jen par zakladnich slovicek. Kdyz jim potrebuji vysvetlit neco slozitejsiho, musi nam pomoct sestra. S tou mluvim anglicky a obcas take prohodime nejake slovo cesky. V me rodine mam pomerne svobodu, muzu jit spat kdy chci, byt na pocitaci, jak dlouho potrebuji. Kdyz jim reknu, kam jdu, s kym a kdy se vratim, temer vzdycky mi to dovoli. Mam je rada, ale nemuzu rict, ze bych je brala jako vlastni rodinu.